Občanské sdružení ABRAHAM

VÝZNAMNÍ RODÁCI

Datum: 29. 11. 2008 | Autor: Admin

Emil Starkenstein

 Emil se narodil  18 .12. 1884 v domě č. 33 v Poběžovicích. Již při studiích na gymnáziu v Plzni se zajímal o bylinkářství. V roce 1909 obdržel v Praze lékařský diplom, roku 1913 pak úspěšně ukončil studium farmakologie a farmakognosie ve Vídni.  Podle bibliografie z roku 1984 sepsané Kari Seniusem vyplývá, že již z období 1907- 1909 pochází nejméně deset jeho publikací. 

Za 1. světové války působil jako štábní lékař na frontě, ale také jako velitel rakouské polní infekční nemocnice v polské Radomi, kde úspěšně bojoval proti skvrnitému tyfu, úplavici a choleře. Ze svých  zkušeností z války poté formuloval koncepci klinické farmakologie, kterou publikoval roku 1918 pod názvem „Klinická farmakologie-Teorie a praxe u lůžka nemocného.“

  Ve 30. letech přednášel na univerzitách, po dva roky byl zároveň děkanem lékařské fakulty Německé univerzity v Praze. Je autorem řady odborných lékařských prací, hlavně také původcem dlouho používaných léků – analgetika Veramonu, prvního účinného přípravku pro léčbu mořské nemoci Vasanu a přípravku železa s dobrou biologickou dostupností Ferrostabilu. 

Emil Starkenstein usiloval také o zvýšení úrovně práce lékárníků, kterou viděl v dokonalých farmakoterapeutických znalostech všech léčiv.

Roku 1939 byl E. Starkenstein donucen na základě Norimberských zákonů opustit německou univerzitu. Na podzim 1939 získal s manželkou a dcerou Magdou povolení vystěhovat se do Holandska. V Amsterodamu začal ihned pracovat jako farmakolog. V roce 1940 bylo Holandsko obsazeno německou armádou. Na podzim roku 1941 byl Starkenstein zatčen německou tajnou policií na cestě do Berlína. Byl dopraven zpět do Prahy a po krutém výslechu uvězněn v Terezíně. V listopadu 1942 (6.11.) zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.

V roce 1961 označil britský profesor farmakologie J.H. Gaddum profesora Emila Starkensteina za nejvýznamnější osobnost evropské kontinentální farmakologie v době mezi dvěma světovými válkami. O několik let později finský farmakolog Kari Senius vypracoval již výše zmíněnou  Starkensteinovu bibliografii – seznam 243 prací, monografií a učebnic z let 1907 – 1942. Tragický život E. Starkensteina ho inspiroval také k napsání rozhlasové hry „Ručitel“, kterou odvysílala stanice Vltava 31.5. 1989. 

Moses Löb Bloch

Moses Löb Bloch se narodil 12. února roku 1815 v Poběžovicích. Ihned po absolvování univerzity a rabínských studií nastoupil na místo rabína v Heřmanově Městci, Voticích a Lipníku, kde působil v letech 1856 – 1877. Již v této době byl pokládán za  jednoho z největších znalců Talmudu ve střední Evropě, a tak byl roku 1877 z Lipníku povolán do Budapešti, kde se stal ředitelem Zemské rabínské školy.  Moses Löb Bloch sepsal i několik odborných prací, věnovaných především talmudickému právu. Ke konci života se dočkal významného ocenění, kdy byl dekorován panovníkem Františkem Josefem I. Rytířským křížem.  Moses Löb Bloch zemřel 6. srpna 1909 v maďarském městě Nagymáros. 

Abraham Langshur

 Významnou osobností se pro celé Poběžovice   stal Abraham Langshur, syn Seligmana a Barbary Langshur. Narodil se 22.6. 1841 v domě čp. 45. Navštěvoval místní židovskou školu, poté odešel do Tachova studovat střední školu.  Po svém návratu do Poběžovic se 16. června 1869 oženil Pauline Gruener z Tachova, s níž žil ve  šťastném manželství až do své smrti dne 3. září 1923. Z  manželství vzešlo 12 dětí, z nichž tři zemřely již v raném dětství.

Abraham dokázal zastat několik funkcí najednou. Do roku 1905 pronajímal poběžovický panský pivovar, jenž se rozprostíral v místech pod synagogou. Poté se s rodinou přestěhoval do domu čp. 8 na náměstí, kde v přízemí zřídil obchod se smíšeným zbožím a železářství.  Několik let také řídil místní spořitelnu. Roku 1913 byl zvolen do městského výboru.

Abraham se také aktivně podílel na oživení židovské obce a více než 40 let byl členem pohřebního bratrstva. Po celý život vytvářel velmi dobré vztahy mezi Židy a katolíky.

 Abraham Langshur zemřel 3.9. 1923, jeho žena Pauline o pět let později.  Manželé byli pochováni na židovském hřbitově v Poběžovicích. Během rekonstrukce židovského hřbitova byly náhrobky nalezeny, opsány  a přeloženy.


(Aktualizováno: 30. 11. 2008)


Copyright 2008 Zdeněk Sláma. Všechna práva vyhrazena. | Správce webu: Ing. Petr Lešek

Webshot CMS | OS Abraham | Admin | Admin mail | Počet přístupů na stránky: